Hry nás provázely vlastně už od narození. Protože říká se, že už i v prenatálním věku si v matčině děloze hrajeme. A třeba si tam cucáme palec anebo si prý hrajeme s pupeční šňůrou. Věříte tomu? Já ano. Kolikrát jsem se ze zajímavosti dívala na různá videa, jak se dítě pohybuje v matčině děloze. A musím říct, že je to opravdu velký zážitek. A někdy je to i zajímavé. A opravdu jsem si všimla, že si dítě cucá palec nebo si hraje s pupeční šňůrou. Nikdy jsem tomu nevěřila, dokud bych to neviděla na vlastní oči. Viděla jsem to na videu a věřím tomu. A vy taky tomu věříte? A právě tady přichází tak na řadu to, že když se dítě narodí, tak stále jenom brečí. Nicméně ale po nějakém čase si už začne hrát. Třeba už po dvou měsících dítě vnímá okolí a snaží se nějak zabavit. Hraje si na mě s prstíky anebo se kouká jen tak okolo.
Myslím si, že hry právě jsou tady od toho, aby člověk se nenudil. Vždyť si vemte, že i děti třeba na základní škole anebo i vysoké škole si hrají. Na vysoké škole už sice nejsou děti, ale taky mají studenti nějaké záliby. Třeba hrají nějaký sport anebo třeba provozuji šachy anebo hrají karty. Vždyť je to taky zábava a zábava je hra. Nebo vy, i když jste dospělí si nehrajete?
Já ano. se Synem si moc rádi hrajeme pexeso. Nebo se synem taky rádi skáčeme přes gumu anebo si na silnici kreslíme velkého panáka a skáčeme pak panáka. Musím říct, že to velmi zábavné. Taky se díky hrám jako dospělá vracím do dětských let. Nedokážu si představit, že bych měla syna, kterého by nebavili hry. A před barákem máme nakreslené zrovna dva panáky, takže celé odpoledne budeme skákat. Mě to baví a jsem ráda, že se k nám taky občas připojí i jiné děti. A jaké hry jste hráli jako děti vy? Myslím si, že se vaše hry moc nelišily od těch mých. Jistě jste taky skákali panáka nebo hráli na tak zvanou babu.