Když se podíváme na politiku v teoretické rovině, zaznamenáme tu hned zkraje určitý rozpor. Protože je politika údajnou službou svému národu, jenže současně by měli být politici těmi nejlepšími z nejlepších reprezentantů svého národa. A snadno si domyslíme, že když je někdo nejlepší, nepůjde přece jenom tak dobrovolně posluhovat těm, kdo mu třeba nesahají ani po kotníky.
A tak se tomu politika přizpůsobila. Než řešit problém, kdy bychom ze zmíněných důvodů politiky neměli, raději se tím reálná situace neřídí. Politici zjevně nejsou těmi nejlepšími z nejlepších, a to navzdory tomu, že se obvykle pyšní nějakými těmi akademickými tituly, které někdy dokonce získali i naprosto oprávněně, a ani s tím sloužením svému národu to zrovna nepřehánějí a často slouží hlavně sobě a svým partajím.
A tak máme tam nahoře své sluhy, ze kterých můžeme být asi tak nadšení jako nadporučík Lukáš ze Švejka. Jenom to v našem případě není taková legrace. Protože když má někdo takového pucfleka, jakým byl Švejk, nebo když mu tohoto k jeho smůle nahradí Balounem, končí to v nejhorším případě sežranou játrovou paštikou a rozlitým štrůdlem. Ale když je někdo vysoce postaveným politikem, projí svým pánům, tedy nám všem, nejen nějaký ten proviant, ale klidně i celý státní rozpočet. A jak jde o peníze, jdou žerty stranou.
A když už zůstaneme u smyšlených postav, nejednou by bylo nejlepší, kdybychom si za své sluhy zvolili místo těch, jež na politické scéně máme, raději osoby typu baron Prášil. Protože i ten navykládal smyšlenek víc než dost, ale bylo to úsměvné, na rozdíl od toho, když naši politici vyprávějí, jak vedou zodpovědnou ekonomickou politiku a jak dělají všechno pro svůj lid, zatímco ti druzí prý dělají všechno proti němu.
Zkrátka a dobře mi v naší politice chybí už jenom děd Vševěd. Kterého už ale v české zemi nepotkáme. I za něj se sice leckdo z politiků vydává, ale ten pravý Vševěd už jistě dávno někam utekl. Protože člověk nemusí být ani zdaleka tak vševědoucí, aby věděl, že tohle nemůže dobře skončit.