Vždycky jsem si říkala, že bych chtěla být vědkyně. Ale vůbec si to nedokážu vysvětlit proč přesně. Možná zvědavost? Nebo je to tím, že jsem vyrůstala v rodině, kde se všichni zajímali o vědu. Ale ne tak o vědu, jakou si myslíte. U nás nebyl nikdy žádný pořádný vědec. Spíše takoví neodborníci, lajci. Třeba moje maminka se velmi zajímá o to, co se stane s člověkem, když zemře. Věříte vůbec na to, že existuje další posmrtný život? Podle mě je to velká věda, protože si s tím nevím samozřejmě rady. Tušila jsem, jestli opravdu posmrtný život existuje. Co si o tom myslíte vy? A když si o tom třeba nic například nemyslíte anebo nevíte, tak přeci musíte mít nějaké tušení, že něco být musí. Nebo ne?
Nebo vy si myslíte, že když člověk zemře, že už vůbec nic není? Že se člověk jenom tak vypaří? Já vím, že tohle zní někdy absurdně. Jenomže zatím mi to žádná věda a ani žádný vědec nějak nevyvrátili, ale ani nepotvrdili. Takže já bych chtěla opravdu vědět, a co se s tím člověkem stane, když zemře. Jde opravdu jeho duše do nebe anebo do pekla?
To je otázka, na kterou ani vědec neumí odpovědět. A tohle vím, protože jsem už měla několik dotazů, které směřovaly právě k vědcům, kteří se zabývají nadpřirozenem. A myslíte si vůbec, že nadpřirozeno a věda má něco k sobě? Já jsem si vždycky myslela, že věda je taková, že má všechno vědecky ověřené a podložené. Nicméně ale posmrtný život může být taky tak trochu scifi. Já, když to tak vezmu, tak věda vlastně není nikdy stoprocentní. Já bych vědu uváděla tak na devadesát devět procent. A to jedno procento bych si nechávala v záloze. Protože i lékaři říkají, že medicínsky není nic na sto procent. Lékaři vždycky si nechávají procento bokem a stranou. Kdyby náhodou se něco stalo, tak ať pak nejsou z něčeho nařčení. Nebo vy věříte, že něco je vždy stoprocentní?