Čas je něco, co vnímáme jako něco naprosto neměnného. Plyne stejně, ať už jsme kdekoliv. Tak by se to alespoň mohlo na první pohled zdát. Možná vás ale překvapí, že tomu tak ve skutečnosti není. Rychlost jeho toku je totiž závislá na mnoha faktorech, a jedním z těch nejdůležitějších je gravitace.
To se nám může zdát zvláštní. Koneckonců, jak by mohla tato přitažlivá síla, kterou dobře zná každý z nás ovlivňovat plynutí času? Mnoho lidí však neví, že gravitační síla působí v podstatě tak, že zakřivuje časoprostor. A čím silnější je, tím silnější je i toto zakřivení. My jej nejčastěji vnímáme jako přitažlivou sílu, avšak to rozhodně není vše, co dokáže.
Typickým příkladem jsou černé díry, tedy objekty s velmi silnou gravitační silou, které neunikne dokonce ani světlo. A právě zde je časoprostor velmi silně zakřiven. Pokud bychom do ní vstoupili, nejenže bychom byli značně zdeformovaní (pro to se vžil velmi příhodný termín „špagetifikace“), ale také čas by plynul jinak.
Tento efekt však můžeme, byť ve velmi malé míře, pozorovat i na naší Zemi. Bylo totiž zjištěno, že u hladiny moře plyne čas o něco pomaleji, než ve velehorách. Při jednom pokusu byly použity dvoje identické atomové hodiny, ty nejpřesnější, které máme k dispozici a které dokážou měřit i velmi malé zlomky sekund. Tyto byly nastaveny na přesně totožný čas, a následně byly jedny odvezeny právě k moři a druhé do velehor. Netrvalo dlouho a začaly se rozcházet – ty u moře se začaly opožďovat, byť skutečně jen o jinak neměřitelný zlomek sekundy, oproti těm v horách.
Samozřejmě, rozdíl je tak malý, že by trvalo mnohem déle než jeden lidský život, než bychom jej skutečně nějak pocítili. Pokud bychom například vzali identická dvojčata a jedno nechali strávit celý život u moře a druhé v horách, i v jejich velmi pokročilém věku by rozdíl byl nerozpoznatelný.
Přesto není pochyb o tom, že čas není tak konstantní a pevně daný, jak si většina lidí myslí. A to je rozhodně dobré mít na paměti.