Mít dítě nebo někoho v rodině závislého na něčem není jednoduché jednak pro toho dotyčného závislého a jednak pro tu rodinu, protože ten člověk dává přednost hold té věci, na které je závislý, a to nikdo nechceme, aby někdo před námi upřednostňoval tu věc. Proto je to pro rodinu a kamarády tak šíleně těžké a je to něco, co vás shodí na zem. Jenže musíte myslet i na to, že to je líto i tomu dotyčnému. Možná si to neuvědomuje, ale jsou i lidé, kteří závislí být nechtějí a je jim to líto, jen se z toho nemohou vyhrabat a pořád jim to ne a nejít. I takoví jsou a pokud je někdo závislý nemusí hned znamenat, že si to neuvědomuje a je totálně zaslepený.
Pokud je závislost pořád na jakési hranici s rozumem, ten člověk moc dobře ví, že něco není dobře a že svým blízkým nedává tolik času, kolik by jim zdravý člověk dávat měl. Jenže tento člověk zdravý není. Závislost je nemoc, s tím musí počítat každý. Je to něco, z čeho se člověk musí vyléčit. A víte, kdo nejvíce a nejsilněji podléhá závislostem? Děti. A to je také důvod, proč děti nemohou pít alkohol a podobně. Protože dětské tělo je tak slabé, že si mnohem rychleji než dospělý člověk zvykne na věc. A bohužel to není jen dobrá vlastnost, ale hlavně je to špatně co se týče závislostí. A v dnešní době je to ještě větší problém, hlavně co se týče telefonů a počítačů. Jedna z věcí, na které jsou závislé dnešní děti jsou hry.
Nemyslíme tím ale karetní hry či deskové společenské hry, ale myslíme tím natvrdo počítačové hry, nebo třeba hry na konzolích. Tam je to velmi nebezpečné, protože se dětem líbí svět, ve kterém se ocitnou ve hře, a tak se do něj rádi vrací. Nechybí jim každý den realita, ale ten vymyšlený svět. Jak tomu zabránit? Omezte hodiny, jak dlouho smí být dítě denně na počítači. Pomalu. Pak to omezte na dny, že třeba jen v sobotu si smí dítě zahrát hru. Nebojte se toho, oni to zvládnou. Jen to musíte dodržet.