My ženy to máme v životě docela složité. Ale když jsem se na tohle zeptala mojí maminky, tak sama mi řekla, že je opravdu ráda, že je žena. A já jsem mamince vůbec nedivím. Protože když vidím svého otce, jak je strhaný, vždycky když přijde z práce, tak se mi chce brečet. Jenomže je to tak, protože on si to své zaměstnání takhle vybral. On nechtěl jít někam dál studovat, udělal si pouze zednickou školu. Takže je zedník. A vůbec se mi nelíbí, jak si stále na své povolání stěžuje, že ho to nebaví a že je to strašně náročné a bolí ho záda. Jenomže on se to vybral. Zatímco my ženy studujeme hlavně na to, abychom se nepředřely. Taky my ženy se hlavně díváme dopředu, do budoucnosti. Tedy alespoň já a moje máma. Obě dvě s mámou přemýšlíme hodně dopředu. Myslím si, že kdyby byl nějaký šachový turnaj, tak naše mozky by se tam opravdu hodily.
Nevím proč můj otec přemýšlí pouze v přítomnosti anebo kouká hodně často do minulosti. To vůbec nevím proč, když minulost rozhodně nikdo změnit nedokáže. Nebylo by na škodu, kdyby otec třeba koukal o pět anebo o deset let, co bude dál do budoucna. My s maminkou máme jasno. Maminka chce, abych si dodělala vysokou školu.
A já si to přeji taky chci být totiž nějaká vedoucí v nějakém obchodě teď je mi to jedno, ale pokud budu mít vysokou školu, abych měla větší rozhled do budoucna. Protože ženy to nemají v práci potom jednoduché. Muž může pracovat taky se základním vzděláním, například jako zedník anebo třeba popelář. Jenomže my ženy se základním vzděláním to asi moc nikam nedotáhne. Je lepší, když ženy mají alespoň maturitou nebo vysokou školu. S dobrým studiem se ženy přeci jenom lépe uplatní. Nicméně ale pokud jen chtějí studovat. Některé ženy nechtějí studovat a doufají, že se perfektně vdají, aby se musely pracovat vůbec. Ženy jsou různé.