Pamatuj si, když jsem měla v práci nic vánoční večírek. Musím se přiznat, že jsem se toho vánočního večírku docela bála. Vůbec jsem nevěděla, jak se mám obléci anebo jak potom na to reagovat. Protože jsem v práci byla teprve tři týdny, takže jsem tam ještě někoho moc dobře neznala. A já jsem takový introvert, jsem uzavřený člověk a nemám moc ráda společnost. Společnost mám pouze ráda takovou, kdy se s těmi lidmi úplně hodně dobře znám.
Jistě mě chápete. Takže třeba ráda chodím do společnosti, kde jsou lidi, které znám třeba od dětství anebo je tam hodně členů z mé rodiny. Všichni to o mě ví. Jenomže je logické, že se ihned v práci nebudu svěřovat s tím, že jsem velký introvert a že nemá moc ráda společnost. Tak jsem si řekla, že to nějak přetrpím. Myslím si, že by zase nebylo vhodné a ani slušné, kdybych na tu vánoční party nepřišla, tedy na vánoční večírek. Docela jsem se ale hodně styděla. Tak jsem si řekla, že se obléknu raději hodně konzervativně, až přijdu do společnosti, kterou moc neznám. Navíc tam bude celá firma, takže tam bude taky plno lidí, které uvidím úplně poprvé.
Dokonce jsem ještě neviděla ani nikdy šéfa, takže jsem si řekla, že se do této společnosti obléknu hodně slušně a konzervativně. Vzala jsem si dlouhé šaty do půli lýtek. Řekla jsem si, že přece nemůžu hned přijít oblečená extravagantně. A musím říct, že to nakonec dobře dopadlo. Stála jsem sice stále v rohu, ale byla jsem alespoň v klidu a nemusela jsem se s někým moc bavit. Jsem hodně stydlivá. Takže jsem si musel ataky dát alespoň dvě skleničky vína, abych se trošku uklidnila. Seznámila jsem se blíže s jednou kolegyní, která v práci byla jen dva měsíce. A taky prý nikoho moc neznala. Takže jsme si řekly, že budeme v práci přítelkyně a že v této pracovní společnost to nějak uděláme, aby nám bylo prima.